Opakovaně se setkávám se stejnými typy chyb ve složení, dávkování i komunikaci účinku, které se objevují napříč weby různých doplňků stravy a kosmetických přípravků. Nejde přitom o drobnosti, ale o problémy, které mohou ovlivnit bezpečnost produktu, jeho odbornou obhajitelnost i důvěryhodnost výrobce.

Mnohé z těchto chyb nevznikají ze zlého úmyslu, ale z podcenění odborného kontextu, snahy "být vidět" nebo nekritického přebírání informací z neověřených zdrojů.

Níže uvádím nejčastější problémy, se kterými se v praxi setkávám.

1. Nesoulad mezi českým a latinským názvem rostliny

Jedna z nejčastějších – a přitom zcela zbytečných – chyb.

• český název neodpovídá uvedenému latinskému,

• latinský název je neúplný nebo zastaralý,

• není uvedena použitá část rostliny (droga).

Z odborného pohledu je latinský název klíčový identifikátor suroviny. Pokud neodpovídá realitě, nelze seriózně hodnotit účinnost ani bezpečnost produktu.

2. Používání "extraktů", které nejsou standardizované

Pojem extrakt zní marketingově atraktivně, ale odborně může znamenat téměř cokoli.

Časté problémy:

• chybí informace o standardizaci,

• není uveden obsah aktivních látek,

• není jasný poměr drogy k extraktu,

• extrakt nemá žádnou vazbu na dávky použité ve studiích.

Výsledkem je produkt, u kterého nelze posoudit, zda je účinný, nebo pouze "něco obsahuje".

3. Nesmyslné nebo neobhajitelné dávkování

Setkávám se jak s extrémně nízkými, tak s neodůvodněně vysokými dávkami.

Typické scénáře:

• dávka je řádově nižší než ve studiích, ale slibovaný účinek zůstává,

• dávkování neodpovídá použité formě suroviny,

• kombinace více složek bez ohledu na jejich vzájemné působení.

Dávkování by mělo mít odborné opodstatnění, ne být výsledkem náhodného kompromisu mezi cenou a marketingem.

4. Ignorování biodostupnosti a technologické formulace účinných látek

Jedna z nejvíce podceňovaných chyb, která však zásadně ovlivňuje skutečný účinek produktu.

V praxi se často setkávám s tím, že výrobce:

• použije "správnou" látku, ale ve formě s velmi nízkou biodostupností,

• zcela ignoruje rozpustnost, stabilitu nebo metabolismus látky,

• předpokládá, že přítomnost látky ve složení automaticky znamená biologický účinek.

U mnoha přírodních látek (polyfenoly, flavonoidy, kurkuminoidy, některé alkaloidy či terpeny) je přitom nízká biodostupnost zásadním limitem. Bez vhodné technologické úpravy se do systémové cirkulace dostává pouze zlomek deklarovaného množství.

Typické problémy:

• absence vhodné galenické formy,

• chybějící nosiče nebo technologické úpravy zvyšující vstřebatelnost,

• nerespektování vlivu matrix, tukové fáze nebo metabolismu první pasáže,

• přebírání dávkování ze studií bez zohlednění použité formulace.

Výsledkem je produkt, který na papíře vypadá dobře, ale jeho reálný biologický efekt je minimální nebo nepředvídatelný.

Odborné hodnocení složení by proto nemělo posuzovat pouze co produkt obsahuje, ale také v jaké formě a s jakou pravděpodobností se účinná látka skutečně uplatní v organismu.

5. Zdravotní tvrzení tam, kde se nesmí

Další velmi častý problém.

• používání nepovolených zdravotních tvrzení,

• zaměňování tradičního použití za prokázaný účinek,

• formulace, které se pohybují na hraně léčebných tvrzení.

Tvrzení typu "podporuje léčbu", "působí proti onemocnění" nebo "nahrazuje léčbu" jsou u doplňků stravy nepřípustná, bez ohledu na to, jak přesvědčivě zní.

6. Sliby, které neodpovídají realitě

Někdy se setkávám s tvrzeními, která už nejsou jen problematická, ale vyloženě absurdní.

• sliby "vyléčení" chronických onemocnění,

• univerzální účinek na široké spektrum potíží,

• implicitní naznačování, že produkt "vyřeší vše".

Taková komunikace nejenže neobstojí odborně, ale poškozuje důvěru v celý segment přírodních produktů.

7. Ignorování bezpečnostních rizik

Bezpečnost bývá často opomíjena ve prospěch "účinku".

Časté nedostatky:

• žádná zmínka o kontraindikacích,

• ignorování možných interakcí s léčivy,

• absence upozornění pro rizikové skupiny (těhotné, kojící, senioři).

Bezpečnostní hodnocení by mělo být nedílnou součástí každého odpovědného produktu, nejen "poznámkou pod čarou".

8. Kombinace složek bez jasné logiky

"Čím víc složek, tím lépe" je stále rozšířený omyl.

• kombinace látek bez synergického efektu,

• duplicitní mechanismy účinku,

• riziko interakcí mezi složkami samotnými.

Výsledkem je složení, které je nepřehledné, odborně těžko obhajitelné a někdy i kontraproduktivní.

Proč se tyto chyby opakují

Ve většině případů nejde o neochotu dělat věci správně, ale o:

• podcenění odborné složitosti,

• tlak marketingu,

• snahu zjednodušit komplexní problematiku,

• absenci nezávislého odborného pohledu.

Závěr

Kvalitní doplněk stravy nebo kosmetický přípravek není dán pouze výběrem látek, ale také jejich správnou identifikací, dávkováním, technologickou formulací a realistickou komunikací účinku.

Odborný posudek pomáhá oddělit skutečně funkční produkt od takového, který sice dobře vypadá na etiketě, ale v praxi nenaplní očekávání.

Autorka: PharmDr. Alice Sychrová, Ph.D., odbornice na fytochemii, farmakognózii a odborné posudky doplňků stravy a kosmetiky.